můj den

den by se dal rozdělit na dvě etapy, ale nějak mě ani jedna z nich moc netěší...cesta tam a cesta nazpět. ta druhá je lepší, ale ani ta není ideální. za chvilku po ní už se blíží cesta tam...
odraz dne hned na jeho začátku...
Dálí?
jedeme dál
kousek žluté cestou
zelená
přemýšlím co změnit a jak
mám pocit že jinak mě ta šedá sežere
zbude ze mě jen šedá duše
šedá a průhledná

mlhavé ráno

Ráno je krásné, jediné co ho může pokazit, je to když míříte do práce...ale i tak...dokáže být krásné.

Obrazem: Jaro v Brně :o)

No není to nádhera...
ale bylo to docela pracné nafotit, bafík mi při focení cukal rukou ať nezdržuju a jdeme se pořádně projít.
Zkrátka čuchání a běhání je přece mnohem zajímavější :o))

Zase úvaha :o))

Přemýšlím jestli je obvyklé cítit se jako by se něco zaseklo.
Něco v mém životě...zvláštní. A když už se věci hýbou tak jedině špatným směrem. Čím to je? Ale na druhou stranu to není úplně nejhorší. Pořád mám svůj svět. Pořád jsou věci na světě co mě dokážou potěšit. Není to dokonalé to ne, ale úplně k zahození také ne.

Krásný den

Některé dny jsou prostě jiné než ty druhé.
Většinou to začne hned po ránu.
Jede Vám vše načas, spoje navazují jeden na druhý.
Na silnici máte zelenou vlnu taky jednu za druhou.
V práci jde všechno jako po drátku, úkoly plníte rychlostí blesku a bez chybně.
S šéfem nebo šéfovou si notujete...No zkrátka vše funguje.
Na procházce najdete čtyřlístek, sluníčko svítí jako by ho za to platily.
Když náhodou sprchne, je to jen malý poprašek a ještě se při tom objeví duha.
Povede se Vám něco co už půl roku zkrátka nevycházelo.
A právě kvůli takovým dnům má život smysl.
To si najednou všimnete jak je na světě krásně.

Zamyšlení

Tak Vám povím, že někdy člověku stačí půl hodiny aby přehodnotil veškeré své konaní i myšlení. Stačí jen jedna věta a hned si říkáte, že je to vše o něčem jiném než jste si dosud myslely...
Řešíte co koupit, co uklidit. Jak si udržet práci...Ale najednou si řeknete; co v té zatrolené práci vlastně ještě dělám?
Co by jste dělali, kdyby jste zjistili, že Vám zbývá jen pár měsíců života?
Řeknete si co jsem ještě všechno nestihl, komu bych asi chyběl?
Nebo snad co všechno jsem chtěl udělat a a nebyl čas, je spousta věcí které odkládáme na pozdějc....a najednou žádné pozdějc být vůbec nemusí a to si myslím málo uvědomujeme.
Je to asi u každého jinak, ale podobný pocit bude mít asi každý kdo se něco takového dozví.

Vítejte na stránce převážně, ale hlavně ne vážně, o mě :o)

Přeji všem příchozím krásný den, budu na tuto stránku psát různé postřehy a zajímavosti i nezajímavosti. Co mě baví, co dělám, co bych ráda dělala a tak podobně...